Jak Draveček k řidičáku přišel

Tývole, jsem nějak dlouho nezaznamenal žádnej svuj poznatek z Ameriky, až se tomu sám divim. No ale, neciťte se ukřivděně, babičce jsem psal dopis skoro půl roku. Vono se mi toho tady neděje vůbec málo, vlastně je toho tolik, že vo tom nestíhám informovat. Nicméně, měl bych jednu historku z poslední doby, která by stála za trochu toho datlování. Historku vo řidičáku. Sám si nejsem uplně jistej, jestli jsem všechny regule pochopil správně, tak mě kdyžtak neberte uplně za slovo. Ale vy víte stejně prd, takže co se strachuju?

Nuže, evropskej/českej řidičák tady platí, to jó. Ale jenom nějakejch 90 dní - v podstatě po dobu turistiskejch víz. Potom si musíte pořídit řidičák zdejší, v mym případě Marylandskej. Takže jo, správně jste pochopili, že jsem tu jezdil tři měsíce načerno. Voni teda to tady s těma předpisama nehrotěj tolik jako v bruselskejch koloniích. Speciálně v Baltimore maj trochu jiný problémy než jsou drobnosti jako např. jízda na červenou, řízení navátej a/nebo bez platnýho zdejšího řidičáku. Pokud u toho nenajedete do průvodu veteránů z Vietnamu, nebo nafrčený fentanylem nestřílíte z vokýnka na náhodný kolemjdoucí, je to v podstatě vo ničem. Nicméně, marylandskej řidičák potřebuju, vo tom žádná. Alespoň proto, abychom si mohli koupit nějakej zdejší vosmiválcovej pekáč, co žere i trávu podél silnice ve vedlejšim vokrese, a taky proto aby v liquor storech furt tak blbě nekoukali na moje čeký průkazy.

Ta procedůra, je celkem zajímavá. Nejprve potřebujete získat potvrzení vo absolvování "3 hodinovýho testu ohledně drog a alkoholu," což provozujou licencovaný "odbornící," za mírnou úplatu 50 dolarů. To šlo ještě celkem hladce, pominu-li, že ten online kurz trvá opravdu minimálně 3 hodiny a musíte projít testem na testovacim místě na druhý straně zátoky, kam se bez auta nedostanete (sledujete, jo, nemáte vlastně řidičák, ale...). Test je v celku jednoduchej, aby ho po chvilce tréninku udělal i vožralej a zfetovanej neandrtálec. Pak následuje návštěva MVA, což znamená něco  jako "Maryland Vehicle Authority," kde musíte doložit řidičák ze starý vlasti, doklad o absolvování toho tříhodinovýho testu, dva doklady, že jste rezidenti danýho státu, teda Marylandu, a všechny doklady že jste v zemi legálně (těch taky neni vůbec málo). Aby se na vás vůbec dostala řada, musíte vystát půlhodinovou frontu na lísteček s pořadovym číslem. Potom musíte další 3 hodiny čekat. Důležitý je rozumět černošsky - to bohužel neovládám, takže jsem tam několik hodin hrál hluchýho a blbýho. Jako vážně, několik hodin jsem zřejmě nebyl v anglofonní zemi. Nicméně moje železná německá kázeň a přítomnost všech potřebnejch dokladů mě posunula do dalšího kola. (poznámka: po dvou dvou letech chození do zdejších hospod musim říct, že mi různý verze místního dialektu přijdou už v celku srozumitelný)

Tenhle další level spočíval v testování mojí znalosti zdejších dopravních předpisů. Celkem 25 otázek, minimum 80% úspěšnost. Obtížnost byla taková, že po 21. otázce mě utnuli, že už jsem hranici překročil. A to jsem některý votázky vlastně ani nepochopil. Hurá, postoupil jsem do dalšího levelu, kterym je řízení nejprve na parkovišti, pak i v provozu na což musíte mít vlastní auto s alespoň do pulky plnou nádrží (sledujete, jo, vlastní auto, kterym musíte přijet) a případný rozbitý světlo musí bejt spravený průhlednou izolepou. Pokud vám svítí nějaký červená kontrolka, tak sbohem a šáteček. Takže moje (od přátel pujčený) auto se kvalifikovalo, já správně předvedl parkovací manévr, a pak mě vyrazili, anžto jsem při výjezdu z parkoviště přejel zmatečně namalovanou dvojitou bílou lajnu :-)

No nevadí, stačí se znova bezúplatně vobjednat, což jsem taky udělal a vyrazil na sjednanou schůzku na MVA. Pujčenýmu autu teda skoro tejden v kuse svítila kontrolka motoru, ale den před testem naštěstí zhasla, takže jsem nadšeně vyrazil do ranní zácpy na dálnici v tunelu pod mořem. Kontrolka motoru pořád zhasnutá, kolona se zvolna šinula kupředu, když najednou, kromě tý kontrolky, samovolně zhaslo i všech šest válců. Zkusil jsem nastartovat a nic. Zkusil jsem to ještě asi pětkrát a zas nic, tak jsem hodil blikačky a začal tlačit auto ke krajnici, u čehož mě zprava předjel kamión, kterej si z mý tížívý situace pranic nedělal. Začal jsem lovit telefon a přemejšlel, jak zařídit vodtah a mezi tim jsem jen tak ze cviku zkusil nastartovat. A motor zas naskočil!

Tak jsem teda dojel na MVA a šel stát frontu na pořadový číslo. Když jsem frontu vystál, tak mě místo čísla nějakej starej dědek poslal stát do budovy B. Když jsem dovystál skoro celou frontu, přišla nějaká dobrá duše, že prej jestli mam domluvenej řidičskej test, ať jdu rovnou do budovy C. Kdyby tu tak měli nějakou informační ceduli. Ale no nic, hurá, jdu do budovy C... stát frontu. Šlo to celkem rychle a asi za 45 minut jsem byl na řadě, kdy mi paní za přepážkou sdělila, ať jsem do 15 minut i s autem za budovou B. Ačkoliv ateista, vyslal jsem tichou motlitbu ke všem známejm božstvům, včetne lítajícího špagetovýho monstra, a šel zkusit nastartovat auto, který sice neochotně, ale přeci chytnulo. No už to nebudu natahovat, tady už je to celekem nuda. Jízdy jsem udělal, paní u nějakýho dalšího vokýnka se mnou vyplnila lejstra, stáhla mě asi vo 18 ďolíků, mně se s trochou námahy opět povedlo nadráždit káru a vyrazil jsem domu - raději přes most a skrz město, než tim podvodnim tunelem. Když už má člověk všechno to administrativní sraní za sebou, řidičák dostane překvapivě rychle. Jízdy byly v úterý a v pátek už na mě čekal ve schránce, takže na vejlet do Ňjú Jorku už jsem neřídil načerno, ale vo tom zase jindy.