Sorry, Czhech only - I don't want my American friends to know my real thoughts about life in US :-)
Kromě toho, že jsem skvělej fotograf světovýho formátu, jsem taky nadějnej grafoman a tady se budu chlubit svym hromaděnim písmen do slov a vět. Hlavnim tématem tu budou moje geniální postřehy vo tom, jak je to v Americe jiný než u nás v Hobitíně. Tyhlety moudra jsem začal dávat do kupy krátce po mym příjezdu a nejdřiv jsem to v tom ajfru furt cpal na fejsbuk. Pak moje nadšení pro plnění profilu blábolama trochu polevilo, ale ty chytrosti jsem smolil dál, jen neveřejně. Takže teď přidám v relativně krátký všechno co už mam, a pak budou postupně přibejvat ještě nějaký další témata, ke kterejm jsem se zatim nedostal.
Co se elektriky týká, je to tady tak trochu elec-tricky. Myslim, že srdce nejednoho bezpečnostního technika svázanyho evropskejma normama a pravidlama by tu puklo, jak po zásahu bleskem. Vždycky jsem si myslel, že co se běžnejch rozvodů elektřiny týka, nejsem uplnej retard. Kabely jsem zasekával do železobetonu, dostal ránu vod vejtahu, stopoval ve...
Dneska už je to věc která mi přijde tak samozřejmá a normální, že nad ní vůbec nepřemejšlim. Ale u nás doma v Hobitíně tohle fakt neuvidíte a veřtě mi když řikám, že je to vlastně slušný psycho. Jen jsme si na něj zvykli. Je proto dobře, že jsem svoje postřehy zaznamenával průběžně, anžto tohle bych dneska už asi nenapsal. Prostě...
Že jsme v tý Americe, tak jsme si chtěli koupit koně. Ne jen tak ledajakýho, chtěli jsme si (hlavně teda já) pořídit Mustanga. Než ale začnu s tou historkou, musim nejdřiv veřejně poděkovat Pupěně, že mě v tom podpořila a celou tou peripetií prošla se mnou. Fakt to nebylo snadný, protože moje obsese americkejma muscle kárama krátce po přestěhování...
Tývole, jsem nějak dlouho nezaznamenal žádnej svuj poznatek z Ameriky, až se tomu sám divim. No ale, neciťte se ukřivděně, babičce jsem psal dopis skoro půl roku. Vono se mi toho tady neděje vůbec málo, vlastně je toho tolik, že vo tom nestíhám informovat. Nicméně, měl bych jednu historku z poslední doby, která by stála za trochu toho datlování....
Kauza křivák. Ne jako nějakej charakterově nepovedenej kolega, ale jako ta kožená bunda. Moje kožená bunda. Moje oblíbená kožená bunda. Kožená bunda, kterou v Evropě nosej rockeři a motorkáři (sice mam řidičák na motorku, ale tady mi ho neuznali, navíc líp pasuju mezi ty rockery). Tak tady ji evidentně nosej jenom bezdomovci, nebo černošský...
Jako neni to uplně med: vstávat v 6, jet cca 15-25 minut (to podle provozu) autem na konečnou metra, pak metrem na druhou konečnou a po chvilce chůze se kolem devátý dohrabat do práce. Potom po pátý vystartovat na metro, vystát si svoji kolonu v autě kvůli bouračce, zajet koupit nějaký pivo a pečivo (pozor - pivo jen ve...
Jsem onehdá slíbil, že se zmínim vo zdejšim metru. A jelikož jsme se přestěhovali a zdejší MHD už takřka nepoužíváme, je načase se vo ty zážitky konečně podělit. A nebylo jich uplně málo.
